Jdi na obsah Jdi na menu
 


MR vyšetření tenkého střeva

2. 8. 2017

Popíšu Vám svou osobní zkušenost a své vlastní tipy, ale přednostně se samozřejmě ptejte lékaře!

 

Co to je?

 

MR je zkratka slov magnetická rezonance. Je to skvělá zobrazovací metoda pro tkáně. Toto vyšetření se na rozdíl od CT obejde bez rentgenového záření a zatím nebyly popsány žádné vedlejší účinky na lidský organismus.

 

Jedinou kontraindikací jsou kovové implantáty v těle: spony, kardiostimulátory, neurostimulátory apod. Při vyšetření se totiž nacházíte ve velice silném magnetickém poli a následky by mohly být fatální. Dalším problémem by mohla být pacientova klaustrofobie.

 

Při MR enterografii se vyšetřuje tenké střevo, které je jinak velice obtížně vyšetřitelné. Při kolonoskopii ani gastroskopii se do něj lékař úplně nedostane, ani ultrazvukové vyšetření není zrovna přesné a snadné a jeho provedení vyžaduje velice zkušeného lékaře, přesto však bývají ultrazvuková vyšetření nedostatečná.

 

Příprava doma

 

Den před vyšetřením úplně lačnit, v den vyšetření od půlnoci už ani nepít a nekouřit.

 

Večer před vyšetřením budete muset s velikou pravděpodobností vypít projímadlo a na něj dostatek vody. Doporučuju si WC co nejútulněji a užitečně zabydlet: dostatek pití a toaletního papíru, lahvička projímadla, vlhčené ubrousky, mastička na konečník (např. Faktu), pro jistotu lavor, kdyby se vám náhodou udělalo nevolno… a v neposlední řadě nějaké čtení, nebo tablet. Sledování videí dokáže skvěle odvést pozornost od nepříjemných pocitů.

 

Před vyšetřením

 

Před vyšetřením dostanete k vypití kontrastní látku, obvykle to bývají cca dva litry, ale to se může lišit dle vaší tělesné konstituce. Na vypití budete mít stanovený časový limit cca 45 minut až jednu hodinu. Dostanete k vyplnění dotazník ohledně případných kontraindikací a k podepsání informovaný souhlas. Je možné, že budete muset navštívit toaletu, takže si raději předem zjistěte, kde se nachází a zda jsou potřeba klíče.

 

Potom vás sestřička pozve do šatny, kde se budete muset svléci ze všeho, co má na sobě kovové součástky – zipy, spony, ozdoby apod. To znamená, že dámy odloží i podprsenku. Pokud se dáma stydí, nebo je zimomřivá, doporučuju obléci si pod tričko obyčejnou košilku bez přezek, nebo se do ní na místě převléci. Už doma se rozmyslete, co si oblečete a šperky si pro jednou neberte, ať s nimi nemáte zbytečné starosti.

 

Ze šatny vás položí na lehátko, a sestřička vám do žíly zavede kanylu. Přes tu hned podá lék na zklidnění peristaltiky (pohybu střev), aby v nich kontrastní látka vydržela přes celé vyšetření a vy se nepo… J Můžete v puse ucítit zvláštní pachuť, může se vám také trošku motat hlava, ale to se nestává pokaždé. Potom dostanete špunty do uší, nebo sluchátka, neboť vyšetření magnetickou rezonancí je velice hlučné.

 

Vyšetření

 

Přejdete do místnosti s MR a dostanete pokyny, jak se na lehátko správně uložit. Častá je poloha na břiše s rukama nataženýma dopředu. Dostanete do ruky balónek, který zmáčknete pouze v případě nejvyšší nouze! Sestřička přes vás položí upevňovací destičky, abyste se co nejméně hýbali a nakonec vás zakryje, aby vám nebyla zima. Při vyšetření totiž zajedete do tunelu, takže je tam vháněn vzduch, aby se vám dobře dýchalo.

 

Skrze repráčky, nebo sluchátka, budete dostávat při pokyny jako: „nadechnout se a nedýchat; dýchejte si“ atd. Vyšetření trvá od patnácti minut až do cca půl hodiny, záleží i na vaší spolupráci. Během vyšetření vydává rezonance zvláštní zvuky jako ťukání a hučení. To je naprosto normální.

 

Doporučuju zavřít oči a myslet na něco hezkého, co vás uklidňuje. Zvlášť během zadržování dechu. Vyšetření vám tak rychleji uteče. Během vyšetření vám sestřička může do kanyly přidat znovu trochu léku na zpomalení peristaltiky.

 

Po vyšetření vás ze všeho vyprostí, sestřička vyndá kanylu a tím to pro vás všechno končí. Výsledky se v drtivé většině nedozvíte hned, protože se nad snímky často schází více lékařů, aby je správně posoudili. Zeptejte se sestřičky, ale trvá to přibližně týden.

 

A můžete si konečně zajít do kantýny na něco dobrého.

 

Důležité doporučení: po vyšetření můžete dostat průjem – kontrastní látka. Proto raději jeďte co nejdříve domů a držte se v blízkosti toalety.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Život s crohnem

Zdenka, 22. 12. 2017 5:05

Uklidnili mě a vrátili zpátky. Jenže po pár minutách jsem opět nemohla dýchat. Opět ta stejná panika!!! Když se to opakovalo asi dvakrát nebo třikrát, rozhodl se, že mi dají něco na uklidnění přímo do žíly - byla jsem jako opilá.... Zavřela jsem oči a myslela na něco hezkého. I přesto, že jsem měla v sobě to na uklidnění, co se podává na různá vyšetření jako třeba i na koloskopii, tak jsem po určité době najednou zase začala cítit, že na mě jde ta panická úzkost. Zkrátka jak jsem na opiátech, musím mít takových léků vyšší dávkování, ale to oni nevěděli. Naštěstí to bylo už za mnou, už byl konec vyšetření a od té doby mi musejí už pokaždé dávat ty léky na uklidnění a oblbnutí do žíly, abych to zvládla. I přesto občas musíme vyšetření přerušit, protože to prostě nezvládám. Taky se tomu vyšetření od té doby snažíme vyhýbat, 11½dokud to není opravdu nutné. I koloskopii musím, od té doby, co jsem měla alergickou reakci na ty uklidňováky, podstupovat v celkové hluboké narkóze, kdy mě i intubují a pak ležím na Jipce. Je to zvláštní, zvládnu desítky - stovky stejných vyšetření ( jak magnetická, tak i koloskopie) a najednou se prostě něco v mém těle a hlavě změní a já ty vyšetření nezvládám. Proč tak najednou z ničeho nic??? Připadám si jako ostuda... Sice mě většina personálu uklidňuje, ale pořád je ve mně kus té malé holčičky, co si myslí, že udělala něco špatně a že je každému na obtíž. Nemám ráda tohle vyšetření stejně jako koloskopii. Kéž bych je nemusela nikdy už podstupovat. Jsem prý statečná, to mi říkají téměř všichni, co mě znají. Podporuje mě obrovská masa lidí. Přátelé, rodina, známí i Ti, co o mě četli v novinách či viděli reportáže. Pro některé jsem prý vzor, inspirací. Ale já nejsem pořád jen ta silná holka. Někdy brečím do polštáře a nadávám na svět a mám smutné představy. No nakonec ale musím jít dál. Svět prý patří těm, co se neposerou, prohlásil Charles Bukowski. V našem případě je to tak, že svět patří těm, co se poserou a umí se tomu nakonec zasmát a jít dál, vstříc každému novému dni. Přeji Ti, aby jsi byla na tom co nejlépe a nemusela moc trpět. Život je boj a kdo chce žít, musí bojovat. Já život miluji, proto bojuji. To je mé motto. Nenech si zkazit život Crohnem. Nauč se s ním žít jako se svým protivným dvojčetem. Pak se Ti bude opravdu lépe žít s úsměvem na tváři. Což jsem si vzpomněla, jak mi lékaři začali doporučovat marihuanu a když jsem to zkusila od nich na předpis, čekal každý, jak budu vysmátá a ono nic. Jen mi to pomohlo na křeče a jiné těžkosti nejen s crohnem... Víš, že máš na crohna nárok na marihuanu na předpis a že to úžasně pomáhá? Znám spoustu případů ze skupiny s crohnem a kolitidou na Facebooku, kterou vedu, Při užívání vymizeli křeče, zvracení, konečně začali přibírat na váze atd. Pokud o tom nevíš, zkus si něco zjistit. Marihuana se dá užívat mnoha způsoby, nemusí se jen kouřit. A jak tak čtu Tvé články, jsi na ní dobrý kandidát.... Kdybys nebyla v mé skupině, ráda Tě přivítám,
je nás tam přes dva tisíce. Jmenuje se to - Lidé s onemocněním Crohnova choroba a Ulcerózní kolitida....Přeji Ti co nejkrásnější prožití svátků Vánočních a do nového roku co nejméně starostí s nemocí a celkově co nejméně bolestí a trápení s nemocí. A hodně štěstí, se kterým přijde vše ostatní, po čem Tvé srdce touží. Zkrátila vše nej nej nej do nového roku... ;-)

Život s crohnem

Zdenka, 22. 12. 2017 5:04

Je zvláštní, jak se člověk mění. Odmalička jsem měla občas ataky paniky z malého prostoru. Často nesnesu zavřené dveře, když mi je zle a tak se naučili mi v nemocnici nechávat pootevřené dveře nejen personál, ale i spolupacienti. Ale magnetickou rezonanci jsem kupodivu zvládala. Měla jsem jich za sebou už stovky, protože nemám "jen" ( v uvozovkách, protože my nemocní víme, že i to dá zabrat) Crohna, ale i dalších několik onemocnění, včetně několika autoimunitních. A pak najednou jdu takto na další magnetickou rezonanci, stejně tak jako dřív a najednou mě přepadla strašná panika, strach, úzkost. Myslela jsem že umřu... Okamžitě jsem začala mačkat balónek, který mi dala sestřička do ruky. Vytáhli mě a ptali se, co se děje?!?! Nemohla jsem skoro vůbec dýchat a říkám jim hlavně posunky, že nevím, že mám hrozný strach a pak úzkostí zakřičím - já se tady asi udusím!!!!