Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ptačí žena s Uzavřenými křídly

Jak už jsem psala, poštěstilo se mi zažít mnoho krásných dní. A jedním z nejkrásnějších byl den s Uzavřenými křídly. Stalo se to v sobotu 15. července. Byl to dárek tisícímu fanouškovi Uzavřených křídel na Facebooku. Bůh dal, že jsem tím fanouškem byla já. O prvním setkání s tímto spolkem píšu v deníkovém listu zde.

 

A tak mi mí noví přátelé zajistili jízdenky do Prahy. Vezla jsem si své ctěné půlky luxusním autobusem Student Agency, zatímco jsem se snažila ujistit, že opravdu nesním. A čím blíže k Florenci jsme byli, tím silnější eustres mnou cloumal.

 

Na nádraží už čekala Jana s Karlosem, tu jsem vyběhla jak střelená laň, abych se s nimi pozdravila, a div jsem chudáka Janičku při svém objetí nesvalila. J Hned za nádražím jsme nasedli do auta a vyrazili směr Botanická zahrada Na Slupi, kde se nacházejí voliéry společnosti Laguna.

 

Už z venku jsem slyšela papouščí volání. Ach, těch papoušků! Kakaduové, arové, amazoňané! Někteří si je brali na ruku a hladili je. Neměla jsem nejprve odvahu se dovolit, ale nakonec jsem se přece jen zeptala. Arové byli nevrlí, když jsem procházela kolem jejich hnízda, takže jsem pokračovala dál, kde si posedávali kakaduové, kteří jsou svou známí svou mazlivostí, což byla předzvěst mého celodenního zaměření.

 

První pohlazení bylo spíš opatrným dotykem, ale když jsem zjistila, že se nijak nebrání, ba naopak, tehdy jsem se ocitla opravdu v sedmém nebi. Nevěděla jsem, kterého papouška si všímat dřív (dokud mi jeden z nich neutrhl knoflík ze svetru a nevylezl s ním na jedno z nejvyšších bidýlek, než jej dokonale rozložil a s pocitem uspokojení jej zase upustil na zem). Bylo to však krásné!

 

Zatímco všichni pečovali o to, aby byla voliéra uklizená a aby měli papoušci co do zobáčků, já se věnovala kakaduům, abych je všechny pořádně pomazlila. Zaujalo mě, že mé ruce i můj černý svetr byly poprášené jemným bílým pudrem, který kakaduové produkují, aby měli perfektní opeření.

 

Potom jsme i s některými papoušky vyrazili do Bioparku Štít. Papoušci si poletovali v obrovské voliéře a návštěvníci se s nimi mohli fotit a mazlit. Jak bych to všechno popsala, než jen superlativy?

 

Před odjezdem domů jsem si navíc pochovala malinké lvíče. Všechny ty zážitky se mi začaly zdát reálnými až po několika hodinách. Bylo to obrovské Boží požehnání. Děkuju Vám, moji milí přátelé!

 

Náhledy fotografií ze složky UK1000

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář